Chicharito: “Skoro jsem skončil s fotbalem” 1.část

Už 18 měsíců bojují obránci v Premier League s touto rychlou a hbitou gólovou mašinou, jménem Javier Hernandez.

Měsíčník Inside United vyzpovídal tohoto skromného Mexičana o tom, jaký dojem na něj poprvé udělal Old Trafford, o jeho srovnávání s Ole Gunnarem Solskjaerem a také o jedné věci, kterou ví málokdo. Javier nebyl daleko od toho, aby opustil svět vrcholového fotbalu. My vám přinášíme první část tohoto rozhovoru.

Před pár lety, ještě když jste působil v Mexiku, jste myslel na konec kariéry. Jak blízko to doopravdy bylo?

Hodně blízko. Bylo to asi před třemi lety a já jsem se sám sebe ptal, jestli tohle je ta cesta, kterou chce Bůh, abych šel. Moc jsem nehrával, byl jsem přeřazen do rezervy. Byl jsem z toho zklamaný, protože spousta mladších hráčů mě předběhla, dostávali více šancí.  Tohle mě opravdu mrzelo, a proto jsem chtěl skončit. Hodně jsem o tom mluvil s rodiči, prarodiči, se sestrou a také s mojí přítelkyní, kteří mi pomohli si uvědomit, že tohle je to, co jsem chtěl dělat. Teď jsem opravdu šťastný a jsem hrozně rád, že jsem se tehdy rozhodl neskončit. Tato zkušenost mě hodně posílila. Naučil jsem se, že je důležité užívat si svůj život a užívat si fotbal. Jedině Bůh ví, kterou cestu si v životě zvolíte a jestli si v životě naplníte své sny nebo ne.

V latinských zemích se považují za dva největší kluby na světě Real Madrid a Barcelona. Jaký pohled na Manchester United mají v Mexiku?

Jsem si naprosto jistý, že se zájem o Manchester United v Mexiku zvýšil od té doby, kdy jsem na Old Trafford přišel (smích). Jsem moc vděčný všem mým mexickým fanouškům, můžu o nich říci jenom pěkné věci. Jsem opravdu vděčný za jejich podporu. Ale i předtím, než jsem s United podepsal smlouvu, tak byli v Mexiku vnímání jako obrovský klub. Rozhodně jako jeden z největších na světě. Například v USA v předsezónní přípravě jste mohli vidět ty davy, které se na nás přišly podívat a po zápase si přišly před hotel pro autogramy. Četl jsem něco o tom, že tento klub má něco okolo 330 miliónů fanoušků na celém světě. To je něco úžasného. Také si pamatuju, jak United v roce 2009 přijeli do Asie. Láska k tomuto klubu je rozšířená po celém světě a je to čest tady hrát. Když řeknete slova „Manchester United“ v kterékoliv části světa, tak ví, o čem mluvíte.

Poprvé jste byl na Old Trafford na zápase Ligy Mistrů proti Bayernu Mnichov. Na co si vzpomínáte, jaký to byl zážitek a co na vás udělalo dojem?

Byl to neskutečný pocit. Pamatuju si na tu atmosféru okolo hřiště. Byl to hodně důležitý zápas, což bylo z této atmosféry cítit, fanoušci byli opravdu skvělí. Nemohl jsem uvěřit tomu, že sedím na Old Traffod, v Divadle snů. To bylo něco, na co jsem se díval pouze v televizi a snil o tom, že sedím uvnitř. Hodně lidí o tomto stadiónu mluvilo, ale sedět tam, to bylo něco speciálního. Bylo opravdu vzrušující vědět, že bych zde mohl za tři nebo čtyři měsíce hrát.

Byl jste viditelně naštvaný a smutný po finále Ligy Mistrů proti Barceloně. Bylo to vaše největší zklamání, které jste ve vaší kariéře zažil?

Ne, ani náhodou. Bylo to složité, to ano, ale když se kohokoliv na světě zeptáte, jestli chce hrát finále Ligy Mistrů za jeden z největších klubů na světě, tak si myslím, že vám odpoví kladně. Byla to fantastická zkušenost, a to jsem byl teprve první sezónu v týmu. Vidím v tom více pozitiv než negativ. Jedno velké mínus je samozřejmě to, že jsme prohráli. Ale vím, že máme silný tým, který má na to, aby dosáhl na další finále. Jsem si jistý, že v budoucnu budou další šance na úspěch. Takže i přesto, že porážka byla deprimující, jsou tohle situace, kdy chcete být na hřišti jako hráč. Určitě jsem zažil horší momenty v mé kariéře.

Během předsezónní přípravy jste utrpěl otřes mozku, což pro Vás znamenalo, že vynecháte začátek sezóny. Jak se Vám to stalo a jak se teď cítíte?

Špatně jsem odhlavičkoval míč. Byl to velmi tvrdý centr, míč ve vzduchu změnil směr a trefil mě zezadu do hlavy. Skoro jako v zápase proti Stoke, ale o hodně silněji! Bylo to trošku děsivé. Myslím, že všechny zranění, a to nejenom ve fotbale, ale i v životě, jsou děsivé. Není nikdy pěkné, když máte silné bolesti hlavy a zvracení. Ale věděl jsem, že se dám do pořádku. Tohle už se mi dvakrát stalo v Mexiku. Srazil jsem se s dalším hráčem hlavou a už to bylo. Znal jsem ty příznaky a věděl jsem, že budu v pořádku.

Jaký máte pohled na obránce v Premier League?

Jsou dost rozdílní oproti Mexiku, ale podle mě je to způsobeno stylem hry. Premier League je rychlejší, fyzicky náročnějsí, takže se musíte přizpůsobit. Obránci v Anglii musí být předvídaví, musí být připraveni udělat zákrok nebo zablokovat protihráče ve zlomku sekundy. Díky tomu si myslím, že nejlepší obránci jsou právě zde. Musí být nejlepší, protože útočníci jsou zde opravdu dobří. Ale nemohl bych určit, který obránce byl pro mě tím nejtěžším soupeřem. Abych byl upřímný, všechny zápasy v Premier League jsou pro mě těžké.

Lidé Vás často porovnávají s legendou klubu Ole Gunnarem Solskjaerem. Slyšel jste někdy o něm dřív, než jste na Old Trafford přišel?

Samozřejmě. Je to velká legenda tohoto klubu. Byl to famózní hráč. Když se mě lidé s ním snaží porovnávat, tak můžu říci jediné. Nejsem ani z 10 procent tak dobrý, jako byl on. Byl úžasný. Stačí si zapnout MUTV a sledovat některý starší zápas, v kterém nastoupil. Byl prostě speciální. Po pravdě, nemám moc rád, když se někdo s někým srovnává. V Mexiku mě vždy porovnávali s mým otcem, který byl rovněž útočník a to se mi nikdy nelíbilo. Myslím si, že je každý jedinečný a nemůže se s nikým srovnávat.

Zdroj: devilpage.cz