Manchester United v krizi – kde je CHYBA?
Vše začalo hororem v derby se City, pokračovalo duelem, po němž jsme vypadli z Carling Cupu a ve středu vše završilo vypadnutí z LM. Co se děje? Je tato situace vážně jen dočasnou krizí, nebo něco víc? Pojďme se zamyslet…
… Začneme však hezky popořádku. Vrátíme se až na začátek sezóny 2011/12. Tým opustily výrazné opory, ať už to byli výborní a dlouholetí obránci Wes Brown a John O’Shea, „létající Holanďan“ Edwin van der Sar, anebo bezkonkurenční tvůrce a dirigent naší hry Paul Scholes. Na brankářský post se náhrada našla ihned, a to hned dvojitá. Jednak k nám zamířil z Dánska ostřílený – ale přitom stále mladý – Anders Lindegaard a jako druhá posila přišel talentovaný Španěl David de Gea. Nutno podotknout, že druhý jmenovaný prozatím dostává o něco více šancí, ale nejspíš je to opravdu ku prospěchu věci. Oba brankáři jsou naprosto spolehliví a myslím si, že nahrazení Edwina nebude až takový problém. Za to do obrany nebyl za oba zkušené borce přiveden nikdo. Právě toto by mohl být jeden z kamenů úrazu, ale o tom až později. Sir Alex nakonec přivedl ještě Ashleyho Younga, křídelníka z Aston Villy, který se zatím ukazuje v dobrém světle a neuvěřitelně talentovaného obránce (či defenzivního záložníka – vyberte si) Phila Jonese, z něhož doslova potenciál hýří. Otázka náhrady Paula Scholese, tedy středního záložníka, nebyla trochu překvapivě vyřešena koupí hráče se světovými ověřenými kvalitami, nýbrž celá „tíha“ byla postavena na mladém talentovi jménem Tom Cleverley. O něm byla řeč již mnohokrát – podle mého názoru je tento hráč naše veliká budoucnost a už nyní prokazuje, jaké obrovské kvality v sobě skrývá.
To bychom tedy měli ke shrnutí nákupů a prodejů, pojďme dále… Přišel začátek srpna a Manchester United nastoupil k první ostřejší zkoušce – utkání ve Wembley o Community Shield s arabsko-anglickým rivalem Manchesterem City. Po úžasném představení zejména mladých pušek Red Devils v druhém poločase jsme dokázali otočit skóre z 0:2 na 3:2 a ve velikém stylu zdvihli nad hlavu první zaslouženou trofej v sezóně. Nikdo nepochyboval o tom, že United budou i po značné změně v kádru sahat hodně vysoko. Potvrdil to i start Premier League, ve kterém svěřenci Sira Alexe Fergusona s každým zápasem rostli. Hlavním trhákem byl jednoznačně zápas s Arsenalem na Old Trafford, kde domácí rozdrtili „Gunners“ 8:2. Následovalo cenné vítězství opět doma s Chelsea 3:1 a vypadalo to, že ani samotný Manchester City, který mimochodem vynaložil další neuvěřitelné miliony na nákup hvězd, nebude tomuto tempu stačit.
V tu chvíli se to však stalo – ptáte se co? Po zranění Cleverleyho v utkání v Boltonu se pomalu, ale jistě začal náš tým dostávat celkově z té senzační formy, kterou doposud měl. Horší dny se přihodit mohou, což o to, remíza na Anfield Road s Liverpoolem je přece dobrý výsledek. Přišla však ještě mnohonásobně větší rána – domácí střetnutí s Manchesterem City. Samozřejmě, mám rád fandy United a nechci jim tento zápas příliš připomínat. Napíšu proto, že se prostě pokazilo, co jen mohlo a naši milovaní Ďáblové dostali doslova historický výprask. Byla to pro tým veliká rána, ze které se však chtěli všichni rychle oklepat. Jenže následovala série výher 1:0, přičemž na náš výkon se nedalo ani pořádně dívat. A vše to vyvrcholilo v zápase opět na Old Trafford, tentokrát proti týmu o několik stupňů níže, než byl Manchester City – konkrétně Crystal Palace. Průšvih to byl však srovnatelný, protože Red Devils zápas vůbec nezvládli a po prodloužení svítilo na ukazateli skóre 1:2 pro hosty.
Fanoušci najednou pojali určité podezření, jestli vůbec takto složený tým, který navíc začaly stíhat četná zranění ve všech řadách, stačí na nějaký ten slušný fotbal. Samotní hráči se samozřejmě snažili situaci uklidnit a v médiích probíhalo denně několik zpráv, jak se „rozhodně zlepší“ a podobně. Bohužel, říká se do třetice všeho nejlepšího – ale pro nás hlavně nejhoršího – a odnesli jsme si to i v Lize mistrů, kde jsme nezvládli poslední utkání s Basilejí a po prohře 1:2 jsme byli katapultováni do Evropské ligy. Není žádným tajemstvím, že by případný postup United mezi nejlepších 16 byl nejspíše nezasloužený. Fotbal, který v milionářské soutěži předváděli, byl snad ještě horší, než v domácí lize. Alibistický, profesorský, bez pohybu.
Nyní se tedy nacházíme ve velmi špatné situaci a fanoušci po celém světě se snaží hledat, kde je chyba a proč hrajeme stále tak nezáživný fotbal, když z papírových předpokladů je naprosto jasné, že na to Fergieho tým v pohodě má.
Sestavil jsem osobní seznam možností, ze které si každý fanoušek na devilpage může jednu vybrat a v případě chuti se zmínit v komentářích, proč si to tak myslí. Nebráním se samozřejmě i vlastním teoriím, chci zde vytvořit diskuzi, která k něčemu povede (a ne jen vyhlašování, kolik hvězd z Realu Madrid máme koupit, případně za kolik milionů se Cristiano Ronaldo vrátí k nám).
1) Zranění – klasický problém, který může nastat u každého týmu. Tato „teorie“ (dá-li se tomu tak říkat) je velmi pravděpodobná a kus pravdy na ní rozhodně leží. Momentálně jsme v situaci, kdy máme zraněnou dobrou polovinu útočníků, ze hry jsou dva základní stavební kameny středové zálohy ze začátku sezóny – již zmiňovaný Tom Cleverley a k němu se přidal Anderson, oba dlouhodobější zranění. V obraně byla až do utkání s Basilejí situace celkem v normálu, ale k obrovskému zármutku si Nemanja Vidic přivodil těžké zranění, které ho nejspíše vyřadí ze hry až do konce sezóny. Výčet zranění bychom tedy měli, všichni jasně vidíme, jak na tom jsme. Situace zatím není vůbec dobrá, přičteme-li blížící se období Vánoc, kdy se většinou tzv. „láme chleba“. Je mi naprosto jasné, jak složité to musí pro Fergieho být, když pomalu ani nemá moc šancí, jak poskládat tým, aby si hráči rozuměli a zároveň vše fungovalo, když plno důležitých tahounů chybí.
2) Zanedbání náhrady některých odchozích hráčů – Edwin van der Sar, Wes Brown, John O’Shea, Paul Scholes. Čtyři velikáni, kteří z různých důvodů již nejsou hráči United. Edwin a Scholes se rozhodli ukončit své bohaté kariéry, náhrada však přišla pouze za prvního jmenovaného. Jenže kde potom máme toho záložníka, který má nahradit ryšavého génia, který dirigoval celý herní systém United po téměř 20 let? Jasně viditelná je zde sázka na Toma Cleverleyho, což vůbec nebyl špatný nápad, ale co se nestalo – Tom se zranil a minimálně do ledna si nezahraje. Tvořivý záložník tedy chybí a nutno napsat přes všechny různorodé názory, že to JE znát. Měl snad Sir Alex Ferguson koupit světového záložníka za veliké peníze, anebo máte úplně jiný názor? Už dlouhou dobu fanoušci volají po nákupu Wesleyho Sneijdera z Interu Milán. Jak to vidíte vy, čeští fanoušci na devilpage?
Poslední dva jmenovaní byli prodáni do Sunderlandu. A zde osobně vidím jednu velikou chybu Bosse – John O’Shea podle mého názoru neměl být prodán. Samozřejmě, nevíme jak moc chtěl odejít sám hráč, ale ať už to bylo jakkoliv, měla přijít náhrada. Věčně zraněný Rafael je náš jediný typický pravý obránce, když nepočítám mladíky z rezervy, kteří však nemají zkušenosti. Jako „řešení“ se na tento post dosazují typičtí stopeři (Smalling, Jones), kteří však nejsou očividně na tento post zvyklí a tím i ubývají možnosti právě na stoperovi. Chápu, že Sir Alex má ten největší přehled, ale na tuto záležitost mám osobně naprosto jiný názor.
3) Špatný styl hry – na několika diskuzích jsem měl možnost přečíst si i to, že naše momentální taktika zakládání akcí je již zastaralá, jinak řečeno, nestačí modernímu evropskému fotbalu. Je dost možné, že se najdou zastánci tohoto názoru i u nás. Osobně si myslím, že je to spíše názor zcestný, náš styl nám vyhrál neuvěřitelné množství trofejí a posadil nás na pomyslný trůn anglického fotbalu. Navíc, pokud jste vy všichni sledovali počáteční fázi této sezóny, nenajdu zde jediného fanouška, kterému by se herní projev našeho týmu nezamlouval. Všichni si rozuměli, hráli rychle dopředu, moderně a přitom se stále jednalo hlavně o křídelní hru. V tomto bodě by mě zejména zajímalo od Vás, jak přesně byste si představovali, aby styl hry United vypadal. Může to být zajímavé…
4) Nulový pohyb v útočné fázi – přesně k tomuto názoru se společně s jedničkou přikláním úplně nejvíce. Pojďme si udělat malé srovnání – a s čím jiným srovnávat, než opět se začátkem sezóny. Však jsme to viděli všichni – narážečky, rychlé přechody do útoku, nikdo nestál před pokutovým územím, nýbrž se snažil stále běhat. A o tom dnešní fotbal hlavně je. Běhat, běhat a ještě jednou běhat. Nám se to opravdu dobře dařilo a na hru bylo radost pohledět. Naši soupeři byli z tohoto projevu často naprosto nešťastní, protože každý, kdo si alespoň jednou v životě zahrál venku fotbálek, ví, že mnohem těžší je bránit hráče, kteří se pohybují, mění si své pozice a míč je stále v pohybu, než hráče, kteří stojí přikovaní na jedné pozici a čekají, co ten druhý vymyslí. A přesně podle mé poslední napsané věty funguje náš momentální herní projev. Jedním slovem by se dal charakterizovat jako naprosto statický. Hodně fanoušků svádí tento neatraktivní projev hry na střední zálohu, ale když se na problém podíváme z hlediska tohoto čtvrtého bodu, musí nám dojít, že kritika je trochu nespravedlivá. Myslím si, že hlavním klíčem ke kvalitnímu fotbalu je to, že začneme opět v útočné fázi běhat.
5) „SAF out!“ „Sir Alex na to nemá!“ … a podobné výkřiky do tmy – naneštěstí, i tuto možnost jsem vzhledem k některým názorům našich „fanoušků“ musel zařadit. Ale nakonec, proč ne, pokud dotyční dokážou podat jednoznačný a kvalitní názor, proč by chtěli změnu na postu trenéra, ať se nebojí a ozvou se. Já s tím však víc než nesouhlasím a tím pro mě bod č. 5 končí.
Zdroj: devilpage.cz