Rozhovor s "neuvěřitelným" fanouškem
Přináším Vám rozhovor s fanouškem Manchesteru United, který asi překoná každého fanouška tohoto klubu.
Peter Bolton, 55-letý "superfanoušek" pochází z Timperley, Altrinchamu. S tímto fanouškem se asi nikdo z nás nemůže srovnávat. Peter viděl tuto sezónu 140 zápasů United (první tým, rezerva a mládež). Chyběl pouze na dvou zápasech rezervy, které se hrály tehdy, když hrál první tým.
Za dlouhá léta má Peter neuvěřitelné zážitky ze zápasů. Nikdy nechyběl na domácím zápase od roku 1974, což znamená, že byl na 1060 domácích zápasech po sobě! Za posledních devět let nechyběl ani na vnějších zápasech United a v tomto století nevynechal ani Evropské venkovní zápasy. Je to opravdu neuvěřitelný příklad oddanosti ke klubu a toho, co tento klub pro Petera znamená.
Od srpnového zápasu United s FC Barcelonou, kde Červení ďáblové vyhráli 2:1 v Americe, až po říjnové vítězství 2:0 nad Otelul Galati v Arena Nationaal. Peter tuto sezónu procestoval tisíce kilometrů. V rozhovoru Peter odpoví na několik otázek týkajících se celoživotního fandění Manchesteru United.
Která cesta byla vaše nejpamátnějších a proč?
Japonsko 2008, kdy United vyhráli Mistrovství světa klubů. V Tokyu jsme strávili 12 dní a Japonci nás krásně přivítali. Na stadionu v Tokyu byla tato trofej vystavena a mohli jste se s ní vyfotit. Někteří fanoušci United a já jsme při ní zpívali s naší vlajkou "One Love". Přitáhly jsme tak další fronty fanoušků, kteří se spíše chtěli vyfotit s naší vlajkou jako s trofejí. Japonci jsou do United fanatici.
Ještě mám jeden příběh. Někdo nám řekl, že by bylo skvělé navštívit Mount Fuji (nejvyšší hora v Japonsku). Tak jsme šli třemi vlaky, autobusem a taxíkem, abychom se dostali do základního tábora na této hoře. Když jsme postupovali dál, řekli nám, že před námi je silná vrstva sněhu a nemůžeme postupovat dále. No potraviny jsme měli na vesnici v blízkosti hory. Přišli jsme na autobusovou zastávku, kde jsme zjistili, že další autobus má přijet na jaře. Uvízli jsme. Nikdo neuměl ani slovo anglicky a byli jsme kilometry od lidí. Po hodinách neúspěšného stopování na křižovatce zastavil turistický autobus s Japonci. Snažili jsme se do něj nastoupit, ale oni nemluvili anglicky a nerozuměli, že jsme uvízli, takže nás nenechali nastoupit. Rozepnul jsem si mou bundu a ukázal jim moje tričko Manchesteru United a hned nás nechali nastoupit s otevřenou náručí. Síla Manchester United je tak hluboká jako divočina v Japonsku.
Která cesta byla vaše nejhorší a proč?
Galatasaray 1993: "Vítejte v pekle." Celý den v Istanbulu byl děsivý. Od momentu, kdy jsme vystoupili z letadla, jsem cítil, že jejich fanoušci nic podobného neviděli. Vypadalo to tak, že kdyby nás policie nevzala na stadion pod jejich ochranou, tak nás jejich fanoušci zabijí. Byl jsem ve Fenerbahce i v Besiktasu, ale oproti tomuto to bylo nic. Byl jsem opravdu rád, když jsem přišel domů, protože jsem nevěděl jestli nám chtěli opravdu ublížit nebo ne.
Tuto sezónu jste viděli všechny zápasy proti Manchesteru City. Myslíte si, že když vyhráli Barclays Premier League, nastane v Manchesteru silná změna?
Letos jsme s Manchesterem City hráli 4-krát a prohráli jsme jen 2-krát, takže si nemyslím, že se něco výrazně změní. Fanoušci si musí pamatovat, že kluby se nás už předtím snažili sesadit z trůnu, ale ve všech případech jsme odpověděli a vyhráli titul zpět.
Blackburn Rovers v sezóně 1994-1995. Přišli s penězi, vyhráli titul a přesto ho další sezónu neobhájili. Pak jsme tu měli "Invincibles" z Arsenalu. Celou sezónu prošli bez porážky a vypadaly jako nedotknutelní. No United jejich sérii zastavily na čísle 49, když je porazili na Highbury a od té doby jsou už sedm let bez trofeje. Dále tu máme Chelsea a jejich ruské peníze. Chelsea byla velká hrozba a vypadali, že mají potenciál změnit dominanci v Barclays Premier League, ale my jsme je zastavili a vyhráli titul zpět. Tuto sezónu skončili pátí. Nyní je tu Manchester City. Tuto sezónu titul mohli vyhrát, ale příští sezónu se na trůn vrátíme my.
Jaký byl váš nejpamátnější zápas v této sezóně?
Arsenal 8:2 na Old Trafford. Nemyslím si, že nějaký fanoušek na stadionu mohl tušit, co se bude dít. Vím, že nemohl. Tým se doplňoval jako skládačka a všechno fungovalo. Když Manchester City porazili Tottenham Hotspur 5:1 na White Hart Lane, tak jsme si všichni pomysleli: "Cokoliv City udělá, my uděláme lépe". Pamatuji si, jak skvělá byla záloha s Cleverleym a Andersonem a vpředu nezastavitelný Rooney a Welbeck. Tento zápas ukázal, o čem je fotbal. Rozdrtili jsme Arsenal 8:2 a pár týdnů na to jsme prohráli s Blackburnem Rovers, který vypadl z ligy, prohrály jsme 3:2. To je krása fotbalu.
Na vašich cestách, kteří fanoušci byli nejvíce vítáni?
Bez pochyb to byly fanoušci Athletic Bilbaa, doma i venku. Na Old Trafford byli fantastičtí, ale ještě lepší byli, když jsme přijeli na San Mamés ve Španělsku. Jediné, co chtěli, bylo koupit nám pití, čemu jsem se samozřejmě nebránil. Pamatuji si, jak na konci oslavovali Rooneyho gól, což se nevidí často. Měli velký respekt v obou zápasech.
Jste ženatý už 34 let. Vaše žena musí být velmi chápavá.
S mojí ženou Frances jsme manželé 34 let. Šílená věc je to, že ona na fotbal vůbec není. Na domácím zápase byla jen jednou v roce 1976 a letos byla na jednom zápase rezervy. Přesto mi nebrání chodit na zápasy, protože ví, co to pro mě znamená. Mám opravdu skvělou ženu a velmi ji miluji. Škoda, že nemůžu mít vlajku s nápisem "Two Loves", ale pravděpodobně by to nemělo stejný efekt, že?
ZDROJ: DEVILPAGE.CZ